Jak poznat padělky známek

Poznat padělané známky není ve většině případů příliš obtížné. Stačí nepodléhat iluzi a porovnat levnější pravou známku s nabízenou známkou. Ověřený přístup je posoudit samotný tvar a vzájemnou polohu písmen na známce, podle pravidel pro různé druhy přetisků. Každá skupina známek má svůj typ přetisku, který dále obsahuje podtypy. Každý typ má specifický rozměr a vzdálenost řádků, slov a písmen od sebe. To je přístup, který naleznete v mnoha filatelistických publikacích a nebudu se jím zabývat, protože kdo chce zná a kdo nechce tak porovnává. Já zmíním několik pomůcek, které vám pomohou v základním rozhodování zda se jedná o padělek nebo je možnost, že známka je pravá. Upozorňuji, nejsem znalec a můj názor nenahrazuje odbornou literaturu. Mimochodem doporučuji dvě tenké knihy, ze kterých čerpám. Přeji mnoho sběratelských úspěchů.

E.Hirsh - Studie poštovního musea , rok 1956

Hirsh, Franěk - Československé známky, druhé doplněné vydání, rok 1935

1. Známky jsou přetiskované knihtiskem, to znamená na hranách písmen uvidíte linku a prolis na druhé straně známky /ne vždy/. Toto je typické pro knihtisk, jiné tiskové techniky z té doby tento prvek nemají. Laserová tiskárna vám průtisk také neudělá.

2. Známky jsou přetiskované štočkem /knihtisk/ a tento štoček nebyl vyroben moderními metodami, byl odlévaný /přesněji vyroben matričkováním, to znamená s novými štočky se při podobném rozměru stávali znaky tenčí/. Takže štoček nebyl plochý, ale na stranách oblý. Pokud se podíváte na přetisk známky pod lupou a se správným světlem uvidíte občas oblý průtlak. Někde je viditelný více, někde méně a někde vůbec. Pokud nemáte praxi neuvidíte nic, ale můžete to zkusit. Velmi často lze vidět tento oblý průtlak u háčků a čárek. Velmi často je viditelné u edice SO 1920. Štočky se použitím opotřebovávali, lze vidět vývoj vad, nedotisky, poškození štočku atd. To vše se projevuje v konečném přetisku na známce.

3. Barva. To je kapitola sama pro sebe. Barva použitá na přetisk edice 1919 má jiné poměrné složení základních ingrediencí než barva použitá na přetisky například v Německu nebo Rakousku. Poznáte to porovnáním, opět při různém světle. Konečný vzhled přetisku velmi závisí také na tloušca barvy. Například přetisk D u rakouských číslic je charakteristický až průhledným přetiskem. Je to dáno tenkou vrstvou přetisku a vliv má samozřejmě povrch známky. Je jasné že dnes se barvy vyrábí naprosto jiným způsobem a z jiných ingrediencí. Navíc na originál známkách barva sto let pracovala. Obecně je použitá barva na základě olejovém /rosin oil, linseed oil, thickened oil, turpentine/ s přírodní pryskyřicí /resin/, pigmentem a dalšími přísadami, které se přidávali přímo při vaření olejového základu. A nebo jsou přísady použité až při přípravě barvy před samotným přetiskem známek. Každý typ známky má jinak tlustý papír a trochu jiný povrch, a na tyto podmínky musí být připravena barva. Pokud se podíváte na přetisk rakouského státního znaku a porovnáte přetisk s přetiskem maďarských známek bude vám rozdíl jasný. Tedy tím chci říci, barva pro jednotlivé známky je v podstatě stejná, záleží na konečné úpravě před tiskem. Obecná rada zní porovnejte a můžete poznat padělek. Málokdo dokáže namíchat barvu a vyrobit štoček, aby se známka alespoň přiblížila známce pravé. A kde si nejsme jisti pomůže fotoatest a zvětšení známky.

4. Znalecké a obchodní značky. Drahé známky edice 1919 patřili v minulosti obchodníkům. Ti s nimi obchodovali za ůčelem zisku. Levně je koupili nebo vlastnili od prvopočátku a následně je prodali s marží. Tedy pokud drahá známka nemá obchodní / znalecké značky je krajně podezřelá. Ovšem i značky se dají padělat a to daleko snadněji než samotný přetisk.

5. Nákup známek.Pokud máte skutečně peníze nakupovat drahé známky, pak nakupujte pouze v aukcích a u zavedených obchodníků, kteří vám dají záruku vrácení peněz. U známek dražších než deset tisíc korun doporučuji žádat vždy fotoatest. Minimálně při dalším prodeji můžete doložit původ a ověření známky. Ovšem pozor na falešné fotoatesty / nebo pravé fotoatesty s padělanými známkami. Tedy důvěřujte zavedeným firmám. Zavedené firmy nemají důvod si kazit pověst. A vzhledem k jejich aktivitám ve více sběratelských oblastech nemají nejmenší důvod vydávat padělky za pravé známky.

6. Fotoatest znamená porovnání nakupované známky s pravou předlohou, která reprezentuje rozměrově pravý štoček. Zjednodušený /nepřesný/ fotoatest si můžete vyzkoušet i doma. Stačí správně nafotit známky a porovnat je vzájemně v některém dostupném software.

7. Drtivá část známek má tiskové vady. Například nedotisky nebo vady způsobené opotřebením štočku. Ke štočkům samotným si neodpustím malou poznámku. Každý typ, každý podtyp a svým způsobem každý štoček je různý, minimálně po určité době používání. Zároveň si jsou všechny podobné, protože jsou všechny vyrobené stejnou metodou a ve stejném roce. Pokud tomuto tvrzení rozumíte dokáže rozeznat většinu padělků.

8. Komentář závěrem. Ceny obyčejných známek jejichž hodnota je řekněme do padesáti tisíc korun dle mého názoru bude trvale klesat až se zastaví na určité úrovni podle zájmu běžných sběratelů. Opravdu drahé známky, které jsou evropským nebo světovým unikátem a kterých v ČR mnoho není, ty drahé zůstanou. Známky dle mého názoru jsou takovou levnější odnoží starožitností. Tedy platí, čeho je mnoho, to je levné a zůstane levné. Čeho je málo, je drahé a udrží si svoji cenu. A co existuje jen v několika kusech je raritou a může stoupat na ceně. Samozřejmě také záleží na zájmu investorů. Jedná se o obchod jako každý jiný.